zřícenina hradu Rabí
kategorie: kultura a památky / podkategorie: zřícenina / lokalita: sušickoGPS: 49°16'44.492"N, 13°37'5.7"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
Nejmohutnější zřícenina hradu v Čechách, Rabí (Rábí), leží ve stejnojmenné vesnici na vyvýšeném ostrohu nad řekou Otavou v nadmořské výšce 540 metrů. Od počátku 14. století stávala na místě dnešního hradu tvrz pánů z Velhartic. Založený byl pány z Budětic. 14. stol., později jej vlastnili Švihlovští, významně rozšířili za účasti stavitele Benedikta Rieda. Po 30ti leté válce zpustl. V červnu roku 1421 byla obléhána a dobyta husity, při obléhání přišel o druhé (pravé) oko Jan Žižka z Trocnova. V 15. století proběhla rozsáhlá přestavba při níž došlo k rozšíření rozlohy hradu a bylo zesíleno jeho opevnění. Uprostřed byl postaven donjon s obytnou i obrannou funkcí, celková rozloha hradu (asi 1 hektar, jedná se o největší hrad v Čechách) byla rozčleněna na tři části které bylo možné hájit samostatně. Roku 1498 byla dokončena hradní kaple. v 18. století vyhořel. Částečně byl renovován od roku 1920. V současnosti je přístupný veřejnosti, v rekonstruovaných prostorách je umístěno malé muzeum. Dělostřelecké opevnění s baštami, konírna, nádvoří, hradní studna, lednice, hradní interiéry, nespodnější části hradních sklepů. Hrad je národní kulturní památkou.
horská synagoga Hartmanice
kategorie: kultura a památky / podkategorie: muzea, expozice / lokalita: sušickoGPS: 49°10'14.77"N; 13°27'15.38"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
Horská synagoga v Hartmanicích byla postavena v letech 1883–1898. Nacisty byla uzavřena roku 1938. Později sloužila jako truhlárna, sklad pneumatik, apod. V roce 2003 došlo k vážnému poškození střechy a hrozil definitivní zánik celé budovy. Synagogy se ujalo občanské sdružení Památník Hartmanice, založené Ing. Michalem Klímou. O tři roky později, v roce 2006, byla synagoga slavnostně otevřena. Jedná se údajně o nejvýše položenou synagogu v Česku a střední Evropě. Památka byla oceněná porotou jako Stavba roku 2006 Plzeňského kraje. Na vzniku synagogy, která byla slavnostně zasvěcena 26. května 1884 se podílel Isak Simon Bloch a projektoval ji Georg Beywl. Ten byl od 21. května 1871 předsedou židovské náboženské obce v Hartmanicích. Isak Simon Bloch se ve své funkci se pokusil opakovaně zvrátit negativní stanovisko českého místodržitelství v Praze i vídeňského ministerstva kultu a vyučování k autonomii hartmanické náboženské obce. Toho dne 26. května roku 1884 se kolem jedné hodiny odpoledne shromáždili ve starém kundratickém templu účastníci slavnosti, vyslechli tu německou řeč sušického rabína Dr. Adolfa Jaraczewskyho (žil v letech 1829-1911, narodil se v dnešním Polsku, zemřel v Bádensku-Württembersku) a v průvodu se odebrali do blízkých Hartmanic (zatímco v Kundraticích už podle sčítání lidu z roku 1880 žilo toliko 19 Židů, v Hartmanicích se tehdy k židovské víře přihlásilo 102 osob z celkového počtu 863 obyvate1 městečka).
hrad Velhartice
kategorie: kultura a památky / podkategorie: hrady / lokalita: sušickoGPS: 49°15'46.503"N, 13°23'58.743"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
Středověký hrad z přelomu 13. a 14. stol., rodové sídlo pánů z Velhartic na skalnatém ostrohu nad říčkou Ostružnou. Z nejvýznamnějších majitelů byl Bušek z Velhartic, syn stavitele hradu a komorník Karla IV. V letech 1448 - 1453 zde byly uchovávány korunovační klenoty. Hrad patří rodu Bušků z Velhartic až do roku 1395, kdy jej nabývá Jan st. z Hradce a jeho rod do roku 1460. Dalšími majiteli jsou: 1474 Děpolt z Ryžemberka, 1506 Zdeněk Lev z Rožmitálu, 1560 Jindřich Plánský ze Žeberka, 1597 rod Perglárů, 1628 Martin Huerta, 1653 Johanka Františka Račínová, 1685 Bechyňové z Lažan, 1743 Jan Ferdinand Desfours. Na hradě vybudováno v pohusitské době důmyslné dělostřelecké opevnění a hrad patří k dispozičně ojedinělým dílům české hradní architektury a jeho dominanty tvoří zříceniny starého gotického paláce Rajského domu s protější věží Putnou. Obě části jsou propojeny mohutným kamenným mostem (evropským unikátem) se čtyřmi lomenými oblouky. Roku 1627 byl k Rajskému domu připojen pozdně renesanční zámecký palác, který je po svém staviteli pojmenován Huertovo křídlo. Jan Werich měl v nedalekém údolí chatu.
Svatobor 845 m n. m.
kategorie: příroda / podkategorie: vrcholy, rozhledny / lokalita: sušickoGPS: 49°14'7.849"N, 13°29'15.11"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
Vrchol nad Sušicí s vysílači, turistickou chatou a rozhlednou 26 m vysokou, postavena 1934 na místě starší rozhledny. Svatobor je místem, které bylo zřejmě osídleno již v dávné historii. Na jeho úpatí byly objeveny stopy po primitivní polozahloubené chatě ze střední doby kamenné (10.000 - 8.000 let před n.l.). Chata byla podle dostupných nálezů rekonstruována a je možno ji zhlédnout v sušickém muzeu. U paty Svatoboru bylo objeveno i pohřebiště původní slovanské osady Sušice (denár z doby Vratislava I.). Pro Slovany byl Svatobor posvátným místem - posvátným hájem, sídlem pohanských bohů. Takový posvátný háj byl tvořený prastarými duby vzrostlými ve volném prostoru, ohrazený pečlivě vystavěným plotem, do něhož vedli dva vchody. Byl místem nejen kultovním ale i soudním. Každého druhého dne v týdnu se tam scházel lid se svým vládcem a knězem k soudům. Když do této svatyně kdokoliv utekl se před něčí zlobou a byl ohrožován na životě, chráněn byl právem na azyl. Takové háje, nazývané Svatobor stály po celém slovanském světě. Jejich prostor Slované považovali za léčivý a jako oběť božstvu zde zavěšovali kousky látky nebo části oděvů na větve, popřípadě ukládali mince pod stromy. V každém takovém háji musel být pramen nebo potok, samozřejmě s léčivou mocí. Víra lidu v moc takového pramene se ukázala v pozdějších dobách jako nevykořenitelnou a církev proto na takových místech stavěla často kostely nebo kaple. Svatobor jse součástí svatoborské vrchoviny, která se nachází ve střední části Šumavského podhůří. Tato členitá vrchovina zabírá plochu 305 km2, její střední nadmořská výška je 680,9 m a střední sklon 80 27´. Složená je převážně z injikovaných rul moldanubika s vložkami žilných porfyrů a porfyritů, amfibolitů kvarcitů a krystalických vápenců. Do střední části zabíhá výběžek granodioritů Středočeského plutonu. Je to silně rozčleněná kerná vrchovina s výraznými vlivy struktury (směry hřbetů) a četnými skalními tvary zvětrávání a odnosu. Nejvyšším bodem je Kamenáč 989 m n. m. ve Velhartické vrchovině.
Velhartice
kategorie: města a obce / podkategorie: města a obce / lokalita: sušickoGPS: 49°15'58.024"N, 13°23'30.163"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
Velhartice leží v nadmořské výšce 596 - 828 m n. m. Osada v podhradí je starší než hrad, byla založena rýžovníky zlata. V letech 1290 - 1318 Bušek z Velhartic vystavuje hrad a tomuto rodu patří až do roku 1395, kdy jej nabývá Jan st. z Hradce a jeho rod do roku 1460. Dalšími majiteli jsou: 1474 Děpolt z Ryžemberka, 1506 Zdeněk Lev z Rožmitálu, 1560 Jindřich Plánský ze Žeberka, 1597 rod Perglárů, 1628 Martin Huerta, 1653 Johanka Františka Račínová, 1685 Bechyňové z Lažan, 1743 Jan Ferdinand Desfours. Vedle gotického hradu (se známým kamenným mostem mezi hradními věžemi), kde byly v roce 1422 uschovány české korunovační klenoty je významnou památkou farní kostel Nanebevzetí Panny Marie z roku 1240, ves získává městská práva v roce 1444. K památkám patří synagoga z 18. století a židovský hřbitov. V období kolem roku 1882 zažilo městečko největší rozmach, bydlilo zde při sčítání lidu cca 1100 obyvatel. Pan Lev z Rožmitálu zde kolem roku 1500 započal těžbu stříbra, koncem 18. stol. hrabata Desfours zahájila výrobu papíru (další papírna vznikla roku 1865). Roku 1869 byla zřízena pošta. Nedaleký hřbitovní kostel sv. Máří Magdaleny s hřbitovem je dějištěm Svatební košile, balady ze sbírky Karla Jaromíra Erbena Kytice. Městské domy s polovalbovými střechami a bedněním ve štítech z 18. - 19. stol. a roubené chalupy. Památné lípy. V letech 1787 - 1903 pracovala ve Velharticích papírna. Od roku 1946 až do své smrti v roce 1980 ve Velharticích sezónně pobýval Jan Werich ve své chatě, kterou navrhl Jiří Trnka. Německým názvem Welhartitz.
Hartmanice
kategorie: města a obce / podkategorie: města a obce / lokalita: sušickoGPS: 49°10'10.126"N, 13°27'16.389"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
První zmínka je z roku 1219, kdy je znám Petr z Hartmanic, v roce 1228 ves náleží Oldřichu z Rýzmberka, v roce 1320 Jan Lucemburský ves povyšuje na královské město, v roce 1331 se clo pro Břevnovský klášter v osadě vybíralo. Město bylo v minulosti spojováno s těžbou zlata - na jeho dolování byli přizváni ve 13. století němečtí horníci, kteří postupně splynuli s původními českými obyvateli. Městem vedla obchodní zemská stezka do Bavorska s odbočkou na Sušici a právě na ní se vybíralo od kupců clo pro klášter v Břevnově. V roce 1340 zlaté doly patří Petru z Rožmberka a samotná ves hradu Velhartice, vzniká hornická osada a zastávka na obchodní cestě z Bavorska. Za vlády krále Jana Lucemburského (1310 - 1346) jim bylo uděleno privilegium královského horního města, podřízeného nedalekým Kašperským Horám. Zlaté doly byly na svahu vrchu Hamižné, kde nad potokem Volšovkou jsou v terénu ještě patrné pozůstatky důlní činnosti. V roce 1603 je ves již městečkem (zvyšuje se těžba i význam města), kterému v roce 1607 císař Rudolf uděluje trhová práva (konání výročních a týdenních trhů, součástí tohoto privilegia bylo i udělení městského znaku, který se užívá do současnosti), v roce 1667 obec Sušická od Humprechta z Račína kupuje dvůr a tim postupně získává celé městečko. Do třicetileté války, v níž bylo město zpustošené, tu převažovalo České obyvatelstvo. Úbytek obyvatelstva za války nahradili po polovině 17. století němečtí přistěhovalci z Bavorska. Během své historie spadalo město po většinu své existence pod správu města Sušice. Za 2. světové války patřilo do německého záboru, od roku 1949 bylo v okrese Sušice a od r. 1960 náleží okresu Klatovy. Půdorysem patří Hartmanice mezi šumavská města (např. Kašperské Hory, Volary) se sevřenou zástavbou na ose od severovýchodu (od Sušice) k jihozápadu směrem do Bavorska, s částmi zachovalé původní zástavby v historické části s typickými bedněnými štíty. Významnou architektonickou památkou je pozdně gotický kostel zasvěcený sv. Kateřině, později barokně přestavěný. Přes svůj nevelký rozsah má město dvě pravoúhlá náměstí. Svým vzhledem a polohou na předělu šumavského podhůří a Šumavy si Hartmanice zachovaly idylický charakter malebného sídliště situovaného v téměř nenarušeném přírodním prostředí. Na náměstí šumavský typ domu s polovalbovou střechou. Na pravém břehu Pstružného potoka jsou známé jeskyně Peklo I, II, III. Hartmanice bývaly soudním okresem a v roce 1890 zde žilo 15.298 Němců a 299 Čechů. Památkou je původně gotický kostel sv.Kateřiny, kamenný dům č.p.37, socha sv.Jana Nepomuckého z roku 1731 a bývalá synagoga. Německý název Hartmanitz.
